Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (8. díl)

(8. díl)

Bogumír začal jako první přinášet hojné zvířecí oběti. V Slovanské Védě se hovoří o tom, že obětoval "tři sta volů a tři sta krav". A v Avestě se píše, že obětoval bohyni Seře na hoře Chukarja (Jamantau) "sto hřebců a tisíc krav, a miriádu ovcí". Přitom podle avestijských legend lidé v té době nejedli maso. V sedmistém nebo devítistém roce jeho života (podle zdrojů Šáhná-me a Avesty) Bogumír za pomoci oddaných devů a draka Ládóna pozvedl svůj trůn až k samotnému nebi. Došel k závěru, že není nad něho nikoho vyššího. Zpychl a začal se dožadovat, aby byl uctíván jako "hlavní, nade všemi bohy", tedy nejen jako boží syn, nýbrž jako samotný Svrchovaný vládce, nebo-li syn rovný otci.

Do vínku mi dáno být Pánem Vesmíru
Co vykonal jsem skutků skvělých nadmíru
Kdo zažehl živné světlo umění a vědění?
Toť já byl jako první, mně podobného není!
Šáhnáme, Džemšil, 945.

Také začal trvat na tom, aby se těm, kdož se mu nepodřídili, říkalo démoni a zahájil proti nim válku ve všech zemích. Po těchto slovech a skutcích byli mnozí lidé uvedeni do rozpaků a nevěděli si rady, jak dál. Jedni svrhli sochy starých bohů a postavili v chrámech vyobrazení vladaře Bogumíra. Jiní se však nechtěli podrobit těmto novotám. Nakonec to vyústilo až ve velké náboženské rozepře. A tak se stalo, že předci Skandinávců a Germánů přijali Imira-Bogumíra za svého boha a ve skandinávských pověstech, v Eddě, vypudil Imirův obraz Roda i Svaroga a Imir je v Eddě popisován jako samotný Stvořitel-Rod, z jehož těla se na počátku věků zjevil svět.
Jiné národy a přímí předci Slovanů si ale v tomto případě zachovali chladnou hlavu a nadále uctívali, jak Roda, tak i jiné bohy. Dažbohova syna Bogumíra Slované uctívali jako rovného Svarogovi, nicméně nikdo nezapomínal na to, že vlastně přišel až po Svarogovi. Ve Velesově knize se k tomuto praví toto: "A tomuto Bogumírovi se začalo říkat Stvořitel-Tvastar."
Mezitím se na zemi zjevil samotný Vládce Zla Ahriman (Černobog). Ten založil Babylón, potom svedl syna vládce semitů Zohaka a proměnil jej v tříhlavého draka (v Avestě jej změnil na Aži Dahaka, u Srbů na Aždaja, u Bulharů na Ažder, u Rusů na Jaščera). Bogumírova říše se začala tříštit kvůli náboženským třenicím. Začala předlouhá válka mezi zastánci původního Bogumíra a Jaščera. Bitvy zuřily na obrovském území Eurasie v horách, na rovinách i u lidu Babylonu, až po uralský Kajle-grad. Ze zajatců, kterým se jen tak-tak podařilo uprchnout před obětováním Jaščerovi, se vytvořil národ Kurdů. Po mnoha bitvách byla Bogumírova vojska poražena a Kajle-grad byl opuštěn. Začala hrůzná tisíciletá vláda draka Zohaka, říše Černoboga mohutněla a byla zbořena teprve po příchodu Dažbogova syna Árje.
Bogumír byl nucen prchnout do Číny, kde byl po stu letech zabit. Podle staré uralské legendy ho zabil samotný otec Dažbog (nebo Veles v jedné ze svých podob). Rozetnul Bogumíra na dvě půlky. Jedna, ta tmavá, odešla do Pekla. Změnila se v příšeru Jamu, která začala požírat duše hříšníků a druhá jeho část, ta světlá, se vznesla do Irije. V Iriji Bogumír usedl po Dažbogově pravici mezi významnými bohy, stal se nebeským ochráncem Slovanů.

17.12.2021