Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (9. díl)
(9. díl)
Árij a jeho synové
První roky života Árje a jeho synů v Sedmiříčí byly neklidné. Jen co se zde Árij objevil, poslal Jaščer do Sedmiříčí vojska. Drak tam vypravil z Číny vojska Chunů (budoucích Hunů). V té době Osedňův rod
navštívil poutník, který vypověděl o zemích, které se rozprostírají jihozápadně. Vyprávěl, že jsou tam veliké hory, na jejichž úpatích se rozkládá Irij a nikdo tam neumírá. Dále poutník vyprávěl poutavé
legendy o zemích na pobřeží Černého a Kaspického moře, o údolích u hory Alatyr (Elbrus), o svatyních boha Slunce při ústí řeky Ra (Volhy a Donu). A tehdy oba synové otce Osedně – Tur a Sarmat se vypravili
do zemí, o nichž jim poutník vyprávěl. A když se později vrátili, vyprávěli o tom, "jak to je čarokrásný kraj". Mnohé rody potom zatoužily přestěhovat se do oněch vzdálených požehnaných míst. Oseděň
se spolu se svými syny postavil do čela stěhujících se rodů Áriů: "A mnohé rody a kmeny zatoužily vydat se tou cestou. I přišli všichni k onomu Osedňovi, začali mu říkat otec Árij, a jeho syny postavili
do čela všech rodů." (Rod III., 1:7) Tak začal veliký odchod Áriů ze Sedmiříčí. A rody, které odcházely ze Sedmiříčí, se rozdělily na dva proudy. Jedna část v čele s Rusem obešla Kaspické moře od severu.
Další kmeny, v jejichž čele stál Árij a jeho synové Tur a Sarmat, se rozhodli obejít Kaspické moře od jihu. Kmeny Rusa a jeho bratra Sevy táhly severněji od Kaspického moře, pak po stepích a do podhůří
severního Kavkazu. Nejprve došly k Asgardu (As-grad) na řece Don, kde vládl Odin a potom přišly až k Elbrusu, neboli Alatyrské hoře, ke starobylému svatému městu Slunce – Belgradu (Cargradu), vystavěnému
ještě kouzelníkem Kitovrasem pro boha Slunce Chorse.
Rody Árje Osedně se podle Velesovy knihy vydaly od Sedmiříčí (Rod III., 1:9) nejprve na jih do pouští podél Kaspického moře, "a tam bylo veliké sucho a poušť". Potom došli až k moři, které nazvali mořem
Aralským (neboli mořem otce Árje). Árijské kmeny se v těchto zemích vyskytovaly ještě v prvních stoletích našeho letopočtu. Dále pokračovali k jižnímu břehu Kaspického moře, až došly k "vysokým horám",
které nazvali Alatyrské (ty se později staly svatými horami Al-burdž, nyní Elbrus). Zde se začala odvíjet historie íránského národa. V té době Áriové dobyli také jedno z největších měst starého světa,
které založili Atlanti, Altyngrad (Zlatý grad), který se co do velikosti a věhlasu vyrovnal Babylonu. Nyní je to hora Altyn-depe ve Střední Asii.
Odchod Árje Osedně, jeho bratrů a synů ze Sedmiříčí byl vyprovokován válkou s Jaščerem, vládcem Babylonu. Válka se nezastavila v Malé ani v Přední Asii. První mocný úder armády byl proti drakově citadele,
městu Bejt-ol-mukaddes, neboli Svatému městu. Tomuto městu Rusi-Áriové říkali Je-rus-alem (jeden z výkladů původu jména "město Rusů"). Právě z Áriů (Chiberů a Everů později vzniklo jméno národa "Hebrejců",
které pak přijali Židé) a jim slíbil bůh při dobývání Palestiny "zemi v nichž teče strdí a mléko" (Rod, III., 3:2).
Stejná legenda o bohem zaslíbené zemi, "kteráž vpravdě oplývá mlékem a strdím" je uvedena i v Bibli (Čtvrtá Kniha Mojžíšova, 13:28). Tady Bible cituje árijské, avestské a slovano-védské legendy. Bibličtí
Mojžíš a Aron mají v tomto kontextu svůj předobraz v podobě bratrů Mose a Árje, kteří přivedli Árie-Chibery do Palestiny ze Sedmiříčí. Biblický král David (Da-vit, Sento-vít) a jeho syn Šalamoun
(Solnce-car) se ztotožňují s hrdiny íránského eposu s Feridunem (Árjem Osedněm) a Selmem (Sarmatem). V tomto eposu vystupují jako Árijci a nikoli jako Židé (svědectví o tom nalezneme i v samotné Bibli,
např. mezi 700 Šalamonovými ženami nebyla ani jedna Židovka). Z toho vyplývá, že Ježíš Kristus, potomek Davidův (Árjův-Osedňův), tak i Šalamoun (Sarmat) měli árijskou krev, a lze je považovat za potomky
Dažboga a Velese. V biblickém Pateru knih Mojžíšových lze vůbec velmi snadno vystopovat tendenčně přepracované árijské a babylonské legendy, známé z jiných starých zdrojů.
Nicméně hlavním cílem Árje Osedně nebyla Palestina, ale hlavním cílem byl Babylon. Co mohlo být důležitějšího, než porazit úhlavního nepřítele. Když se Árjova vojska přiblížila k hranicím Babylonské říše,
došlo v hlavním městě k povstání proti Drakově tyranii. Do čela povstání se postavil kovář Kave. Všichni synové tohoto kováře měli být obětováni drakovi, proto již nemohl déle čekat. Kave pozvedl svoji
kovářskou zástěru nachové barvy na kopí do výše. Tato rudá vlajka se stala v pozdějších dobách praporem povstalců. Potom se Kave a vzbouřený lid rozhodli, že zem potřebuje jiného vládce. Chtěli,
aby na trůn opět usedla dynastie Bogumíro-vých dětí. Proto přišli za Árjem, jakožto legitimním dědicem trůnu. Árij Oseděň přijal od Kaveho rudý prapor, zaměnil kovářskou zástěru za rudý brokát, ozdobil
prapor diamanty a nazval ho "kavejánským". Potom Árij vešel v čele svých vojsk a vzbouřeného lidu do Babylonu a Ještěr před ním prchl daleko na východ, do Indie.
18.12.2021