Vesmír jako hologram (1. díl)
(1. díl)
V roce 1982 došlo k zajímavé události. Na univerzitě v Paříži provedl výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem experiment, který by se mohl stát jedním z nejvýznamnějších experimentů 20. století.
Jenomže z večerních zpráv jste se o něm určitě nic nedozvěděli. Aspect a jeho tým přišli na to, že za jistých okolností jsou subatomární částice, např. elektrony, schopny okamžitě komunikovat mezi sebou
navzájem a to bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Je lhostejné, zda jsou od sebe vzdáleny 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Tato hypotéza vyvrací Einsteinův postulát, podle něhož se žádná
informace nemůže šířit rychleji, než je absolutní rychlost, tedy rychlost světla ve vakuu. Pohyb přesahující rychlost světla má pak stejné důsledky, jako kdyby překonal časovou bariéru. Ovšem někteří
jednotlivci se nezdráhali prezentovat ještě podstatně radikálnější vysvětlení tohoto děje. Například David Bohm z Londýnské univerzity se na základě Aspectova objevu domnívá, že objektivní realita
neexistuje a zdání kompaktního Vesmíru je v podstatě pouhým přeludem, obrovským a velmi detailním hologramem. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená prostřednictvím laseru. Proces vzniku hologramu
začíná vystřelením laserového paprsku rozděleného při průchodu skrz polopropustné zrcadlo. Trojrozměrnost takového obrazu není jedinou pozoruhodnou vlastností hologramu. Jestliže je například hologram
růže rozdělen na dvě poloviny a osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. A pokud tyto poloviny znovu rozdělíme, každá z jednotlivých částí bude obsahovat vždy menší,
ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie každá část hologramu obsahuje veškeré informace o celém obrazu, tato přirozená vlastnost každého hologramu nám umožňuje úplně nový
pohled a porozumění na organizaci a řád života. Po téměř celou svou historii se západní věda nedokázala zbavit předsudku, že nejlepší cestou k pochopení fyzikálních projevů žáby, ale i atomu bude, když
je rozpitváme na malé kousky a pak budeme studovat jejich jednotlivé části. Fenomén hologramu svědčí ale o tom, že k některým otázkám ve Vesmíru takto přistupovat nemůžeme. Pokud nějaký objekt rozkládáme
holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celky. Tento princip motivoval Davida Bohma ke zcela odlišnému pochopení Aspectova objevu. Bohm tvrdí, že příčina vzájemné interakce mezi různě vzdálenými
subatomárními částicemi nespočívá v jakémsi záhadném transferu signálů mezi nimi, ale ve faktu, že jejich oddělenost je pouhou iluzí. Dále argumentoval názorem, že od určité hlubší úrovně reality
přestávají být částice individuálními entitami a zastupují spíše to, že jsou součástí jednotné podstaty.
Domnělá, nadsvětelně rychlá komunikace mezi částicemi ve skutečnosti pouze naznačuje, že existuje i mnohem hlubší a kompaktnější úroveň reality, která je před námi zdánlivě utajena. Tato realita
přesahující náš běžný svět. Objekty jako subatomární částice vnímáme vzájemně oddělené, protože jsme svědky pouze části jejich reality. Tyto částice však od sebe nejsou odděleny, manifestují pouze hlubší
základní jednotu, nedělitelnou stejně jako hologram a uvedený příklad růže. Jelikož všechno v této fyzické realitě je složeno z podobných "vzorů" je zřejmé, že Vesmír sám o sobě je tedy také projekce,
tedy hologram. Kromě své fantomové přirozenosti má toto pojetí Vesmíru i další překvapující důsledky. Protože oddělenost subatomárních částic je pouhou iluzí, znamená to, že hlubší úrovně reality Vesmíru
se navzájem prolínají. Elektrony atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje každý lotos, který plave, každé srdce, které tluče a každou hvězdu, která září na nebi.
Vše proniká vše, a ačkoli lidé mohou kategorizovat, přihrádkovat a dále členit různé fenomény ve Vesmíru, veškerá rozdělení jsou umělá a vše je souvislou pavučinou.
28.12.2020