Vesmír jako hologram (2. díl)

(2. díl)

Ve své hlubší úrovni je realita jakýmsi typem superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být někdy možné dosáhnout superholografické úrovně reality a získat výjevy z dlouho zapomenuté minulosti.
Problematika superhologramu před nás staví ještě další nezodpovězenou otázku. Superhologram jakožto matrice (matrix) umožňuje vznik a existenci všeho ve Vesmíru a obsahuje všechny subatomární částice. Tedy ty, které byli, tak i ty, které teprve budou. Je zdrojem každého hmotného či energetického stvoření od sněhových vloček, kvasarů, velryb až po paprsky gamma. Tento superhologram může být označen za jistý druh kosmického skladiště – všeho, co je.
Navíc superholografická úroveň reality může být jen pouhým jedním stupněm dosaženého vnímání, za kterým se nachází další vývoj bez konce, přesně tak jak jsou hologramy definovány.
Kódování a dekódování jednotlivých frekvencí je přesně to, co princip hologramu vysvětluje nejlépe. Hologram totiž funguje jako jakási čočka, jako překládací zařízení, které je schopné transformovat zjevně nesmyslnou změť frekvencí do souvislého obrazu. Mozek se chová jako čočka a na holografickém základě matematicky konvertuje frekvence, které přijímá skrze smysly a přenáší je do našeho vnitřního světa vnímání. Naše mozky zřejmě pak matematicky vytvářejí "tvrdou" realitu v závislosti na vstupních frekvencích. Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší škále frekvencí, než se původně předpokládalo. Výzkumníci například zjistili, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, a že dokonce i buňky v našich tělech jsou citlivé na velké množství frekvencí. Tato zjištění ukazují, že zaleží pouze na holografickém nastavení vědomí, jakým způsobem jsou jednotlivé frekvence filtrovány a kategorizovány do konvenčního způsobu vnímání.
Pokud je hmatatelný svět jenom druhotnou skutečností a to, co se nachází "tam venku" je pouhou změtí frekvencí, a tedy pokud je vesmír hologramem, jehož určité frekvence jsou matematicky konvertovány do smyslové podoby, co nám pak zůstane z tzv. objektivní reality? Řečeno zcela jednoduše – přestane existovat. Jak už východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je "Mája", iluze a ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se ve fyzickém světě, nejedná se o nic jiného, než o představu. Jsme v podstatě přijímači plovoucími uprostřed kaleidoskopického oceánu frekvencí, a co si z tohoto oceánu vybereme a dekódujeme, tak převedeme do fyzické reality, a to je jen jednou z mnoha variant, kterou můžeme v rámci veškerého superhologramu projevit. Mnoho odborníků se domnívá, že je to jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda až doposud dospěla. A více než to, většina z nich zastává názor, že toto paradigma může vyřešit některá mystéria, která nebyla tradiční vědou vysvětlitelná a mohlo by zařadit i tzv. paranormální jevy mezi "zákonné" projevy přírody. Tak lze jednoduše vysvětlit pomocí termínů holografického paradigmatu mnoho parapsychologických fenoménů.
Ve Vesmíru, kde jednotlivé mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné součásti obřího hologramu a všechno je navzájem pevně propojené je pak telepatie pouhým zpřístupněním holografické úrovně. Holografické paradigma poskytuje mnohem snazší porozumění toho, jak se informace z mysli osoby "A" dostávají do mysli osoby "B" a to bez ohledu na vzdálenost. Řešení mají rázem i ty nejzapeklitější a "neřešitelné" psychologické záhady.

29.12.2020