Vesmír jako hologram (3. díl)

(3. díl)

Také Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma nabízí model, který vysvětluje mnoho záhadných fenoménů zažitých lidmi během změněných stavů vědomí. V roce 1950, když vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, se setkal s pacientkou, která se nečekaně dostala do stavu, kdy se ztotožnila s druhem prehistorického plazu. V průběhu vize nejen že začala přesně líčit veškeré pocity, jako by byla opravdu plazem, ale dokonce podrobně popsala i jednotlivé části samčí anatomie. Mimo jiné uvedla, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami. Grofa překvapilo, že ačkoli žena neměla do té doby žádné odpovídající biologické znalosti, tak z pozdějšího rozhovoru se zoologem vyplynulo, že u některých druhů plazů má barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou roli jakožto iniciátora sexuálních podnětů. Případ této ženy nebyl zdaleka ojedinělý. Během své praxe se Grof setkal postupně s pacienty, kteří se identifikovali prakticky s každým druhem na evolučním stromě, ba co víc, Grof si ověřil, že jejich zkušenosti často vystihovaly s neuvěřitelnou přesností zoologické detaily daného druhu. Regrese, s níž se Grof setkal, pronikla do kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s nízkým nebo žádným vzděláním náhle poskytovali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z hinduistické mytologie. Do další skupiny lze zařadit osoby, které přesvědčivě popsali své mimotělní zážitky, vhledy do budoucnosti a regrese do minulých životů.
Není to tak dlouho, co si Grof uvědomil, že příležitostné pronikání mysli do labyrintu světa a zažívání transpersonálních zkušeností nemusí být vůbec záhadné. Základním východiskem je předpoklad, že mysl je součástí kontinua, labyrintu propojujícího nejenom všechny mysli, které existují nebo existovaly, ale i všechny atomy, organismy a oblasti nacházející se v časoprostoru.
Holografické paradigma je významné také pro klasické vědní disciplíny, například pro biologii. Pokud je naše tvrdá realita jen holografickou iluzí, nemůže platit, že mozek produkuje vědomí, ale je to vědomí, které vytváří zdání mozku – stejně tak jako těla a všeho, co se nachází kolem něj a co interpretujeme jako fyzický svět.
Četní badatelé upozorňují, že radikální zvrat ve způsobu nazírání na biologické struktury mění i naše chápání medicíny a léčivého procesu, jež musí rovněž projít transformací v souladu s holografickým paradigmatem. Z představy holografické projekce fyzikální struktury našeho těla je zřejmé, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví více, než dosavadní lékařské vědomosti připouštějí. To, co nyní považujeme za zázračné uzdravení z nemoci, vlastně je jen změnou v našem vědomí, jež se následně projeví ve změně hologramu těla. Stejně tak je třeba přijmout nové léčebné techniky, jakou je vizualizace, která už přináší dobré výsledky, neboť na holografické úrovni jsou myšlenkové obrazy stejně tak reálné jako naše realita.
Biolog Lyall Watson popisuje své setkání s indonéskou šamankou, jež byla během svého rituálního tance schopná stvořit celý háj stromů, který se objevoval a zase rozplýval ve vzduchu. Watson líčí, jak on a ostatní šokovaní diváci sledovali několikrát za sebou objevující se a znovu mizející stromy. Přestože na základě obvyklého vědeckého názoru není možné podobné události objasnit, podobné případy nás stále více ubezpečují o tom, že skutečná realita je pouhou holografickou projekcí. V holografickém vesmíru neexistují žádná omezení, jak a do jaké míry se může měnit struktura reality. To, co my vnímáme jako realitu, je jenom plátno, na něž můžeme kreslit obrazy, jaké se nám zlíbí. Všechno je možné. Od ohýbání lžic silou vůle až po neuvěřitelné příhody, které zakusil Castaneda. Proto už více nehovořme o zázracích, všechno je dané pouze našimi schopnostmi programovat realitu podle svých přání, podobně jako je tomu ve snu. Synchronicity nebo významné shody okolností dávají náhle smysl a všechno v realitě musí být nahlíženo jako metafora, neboť dokonce i ty největší náhody tak vyjadřují nějakou hlubší symetrii.

30.12.2020