Víte za co byl Lomonosov odsouzen k smrti? – 4. část
(4. část)
Tento boj pokračoval po celý život Lomonosova. Díky jeho obrovskému úsilí se v akademii přece jen objevilo několik ruských akademiků a asistentů. Nicméně v roce 1763 na základě udání Tauberta, Millera, Shtelina, Epinusse a dalších proněmecká imperátorka Ruska KATEŘINA II. DOKONCE ÚPLNĚ LOMONOSOVA Z AKADEMIE PROPUSTILA. Brzy však byl příkaz k jeho propuštění zrušen. Důvodem byla velká popularita Lomonosova v Rusku a velké uznání jeho zásluh zahraničními akademiemi. Nicméně Lomonosov byl alespoň odstraněn z vedení geografického oddělení a místo něj byl jmenován Miller. Zároveň dokonce došlo k pokusu PŘEDAT SCHLEÖZEROVI spravování LOMONOSOVOVÝCH MATERIÁLŮ V OBLASTI JAZYKA A HISTORIE.
Tento poslední fakt je velmi výmluvný. Jasně ukazuje, že už dokonce za života Lomonosova byly podniknuty pokusy o získání jeho archivu o ruských dějinách, jaký osud mohl tento unikátní soubor materiálů čekat po Lomonosově smrti? Jak se dalo očekávat, když Lomonosov v dubnu roku 1765 "nečekaně" zemřel, BYL JEHO ARCHÍV Z PŘÍKAZU KATEŘINY II. ZABAVEN A IHNED NÁSLEDUJÍCÍHO DNE PO JEHO SMRTI BYLA VĚDCOVA KNIHOVNA A VŠECHNY PÍSEMNOSTI Z PŘÍKAZU IMPERÁTORKY ZAPEČETĚNY G. ORLOVEM, KTERÝ JE PŘESTĚHOVAL DO SVÉHO PALÁCE A POTÉ BEZE STOPY ZMIZELY. Uchoval se jen Taubertův dopis adresovaný Millerovi. V něm netají svou velkou radost z oznámení smrti Lomonosova a dodává: "...druhý den po Lomonosově smrti hrabě Orlov přikázal zapečetit jeho kancelář. Není pochyb o tom, že se tam musí nacházet písemnosti, které by se neměly dostat do nesprávných rukou.".
I sama smrt Michaila Lomonosova byla nečekaná a tajemná a kolovaly pověsti o jeho zinscenované otravě. Je zřejmé, že to, co se nepodařilo uskutečnit veřejně, dokončili jeho početní nepřátelé v skrytu a potají. Tak se "plagiátoři ruských dějin" - Miller a Schlözer - dostali k archivu Lomonosova. A ten bezprostředně po jeho smrti zmizel. PO SEDMI LETECH PRŮTAHŮ byla nakonec publikována - samozřejmě pod plnou kontrolou Millera a Schlözera - práce Lomonosova o ruské historii. Ale jen první díl, který byl navíc s největší pravděpodobností přepsaný Millerem tím "správným směrem". Ostatní díly jednoduše zmizely. Tak se stalo, že práce Lomonosova o historii, které dnes máme k dispozici, se překvapujícím způsobem podobají Millerovu pohledu na historii. Toto bije přímo do očí, protože je to úplně v základním rozporu a nedává to žádný smysl, proč by se tedy Lomonosov tolik let s Millerem úporně hádal. Proč obviňoval Millera z falšování ruských dějin, když by s ním v oné jimi zveřejněné "Historii" tak poslušně SOUHLASILve všech ohledech?!
Millerem publikovaný Lomonosovův koncept dějin Ruska je psán jakoby přes jeho kopírák a prakticky ničím se neliší od millerovské varianty Ruské historie. A to se týká i dalšího ruského historika – Tatiščeva, jehož dílo Miller rovněž vydal až po autorově smrti. Také Karamazinovi texty vypadají, jakoby téměř doslova přepsal Millera, i když i jeho texty byly po jeho smrti nejednou přepracovány. Jedna z posledních takových reedicí proběhla v roce 1917, kdy z jeho textů byla odstraněna všechna svědectví o varjažském jhu. Je zřejmé, že se tak nová politická moc snažila vyhladit nespokojenost lidí z nadvlády cizinců v bolševické vládě.
19.04.2024