Všechno do čeho vstoupí Chronos – čas, tak je odsouzeno ke smrti a není možné, aby ze spáru smrti uniklo

Do védského trendu touhy po pravdivosti docela dobře zapadá naše česká reformační tradice, to Husovo "braňte pravdu", protože átmanismus a celá Védánta není nic jiného než "obrana pravdy".
Vše pronikající síla chápání a soucítění, souvisí s poznáním, že není rozdíl mezi světem myšlenky a citu, a že oddělenost rozumu od citu je obrovským omylem západního světa. Jednotu způsobuje právě vzájemnost myšlenek a citu. Prostě duch, který o sobě ví, tak už nedopustí další ubližování. Veškeré ubližování se děje právě mimo oblast chápání Jednoty. Tehdy se dostáváme do světa vraždy, do světa zločinu, protože každé "jáství" se vyčleňuje z okolního světa a pak způsobuje veškeré neštěstí, jak říkají indičtí filosofové: "To je ta Příčina". Proto je tak důležité pochopit hodnotu Jednoty a pak ji pěstovat a velebit.
Už dávné Védy nám sdělovaly, že ta pomyslná "říše Světla", vůbec není říší smrti, a že ten "onen svět", kam se ubírají probuzené duše všech zemřelých, je naopak říší Života. Proto všichni lidé, kteří tady žijí a kteří si uvědomují skutečnost, že duchovní svět je věčný, pak pěstováním těch hodnot dokonalého Člověka permanentně posilují sílu Světla a božskou podstatu, kterou tímto živí!
Gnostický termín – "hranice" pak může být definován jako oddělenost věčnosti a času. Čas je spojován v duchovní škole se smrtí. Hovoří o tom i text Simona Mága v tzv. Naasejském traktátu. Zde má krásnou pasáž o Chronovi – Času, který vstupuje do všeho tělesně vzniklého a všechno to, do čeho vstoupí Chronos, tak je odsouzeno ke smrti a není možné, aby ze spáru smrti uniklo.
Celý fyzický svět jen zrcadlí svět duchovní a právě proto, že je převrácený, tak svojí podstatou směřuje "ze středu ven" nebo také z vnitřku do vnějšku. Působí zde rozkladná síla, která všechno živé nakonec rozloží. Vše se pohybuje směrem k formálnosti a povrchnosti. Sama tělesná forma je vlastně již smrtí, protože zrcadlově napodobuje a tím jen nahrazuje základní duchovní proces "slučování Světla", sbližování a "směřování za Životem".
Duchovní "Člověk" zde na Zemi vzniká obětí – vysláním sil "nahoru" a to, co nevysublimovalo vzhůru, všechno to, co se vyčleňuje jako "samostatné" a nechce se spojit s věčným Purušou "na nebesích", pak vytváří fyzický, "Spodní svět", jenž je tvořen ze žízně, hladu a utrpení. Je vytvořen z neúplnosti a svou podstatou je spojen s nenasytností a nenasytelností.
Nasycení v našem spodním světě je vždy jenom dočasné. Domnělé "uspokojování" zde vede jen ke stále většímu a většímu hladu. "Žízeň je nekonečná" – říkal mnohokrát Buddha ve svých sútrách a také říkal, že věnovat celý svůj život jen té žízni, je znectění života a smyslu, proč jsme tady.

26.11.2022