Základní princip lásky je, že dáváme druhému člověku to, co mu prospívá a ne to, co si přejeme!

Církevní naháněči učili nepravou víru a tím se odklonili ze správné cesty. Jenže pokud dospělý člověk padne do duchovních pastí, padá bohužel vina jen na něho samotného, protože každý člověk se umí, dokáže a má se spojit se svým vnitřním vyciťováním, svědomím a tak odhalit, co je pravda a co lež.
Prvotní křesťanské národy byly Bohu nejblíže, ale chapadla církve převrátila mnohé z toho, co hlásal Ježíš a co dále rozšiřovali jeho učedníci. Z církve se stal jednoduše kult, který znetvořil pojem Boha, víry i pojem pravé lásky a vytvořenými dogmaty zabil pravé vnímání.
Cesta k Bohu vede přes správné poznání, hledání a ctění pravdy. Lidé ale chtějí mít Boha takového, jakého si přejí mít a neunavují se ho skutečně poznat. V lidech je zakořeněná příliš velká duchovní lenivost a ta jim brání ve skutečném poznání a v pravé cestě za Světlem. Nechali se svést sladkými řečmi církve, že Bůh je samaritán, který odpouští hříchy mávnutím kouzelné hůlky a dokonce pošle svého syna na smrt, aby nás vykoupil. Ano, Bůh je láska, Bůh je dobrý, Bůh je milosrdný, ale ne tak, jak si to mnozí představují. Dobrota a láska nespočívá v podporování lidských slabostí. My všichni jsme sem přišli "na vlastní žádost", abychom se zde duchovně vyvíjeli, hledali pravdu a bez našeho velkého přičinění bychom se nikam neposunuli. Základní principem lásky je to, že milující dává druhému člověku to, co mu prospívá a ne to, co si on přeje!
I při nejvyšší možné hladině naší duchovnosti jsme na omezené frekvenční úrovni, ale Bůh je na neomezené božské frekvenci, tudíž ho nejsme schopní nikdy přímo poznat, protože nám to nedovoluje náš frekvenční rozsah, ale každý může a i má vycítit jeho podstatu skrze jeho projev a působení ve stvoření.
V otázkách víry rozum napáchal mnoho škod, protože ta pravá víra musí vyvěrat z ducha a nemá s rozumem nic společného. Otázky duše prostě rozum nechápe. Proto zejména ti "rozumní" zapomněli jak správně věřit, protože nás drakoniánská společnost od mala záměrně vychovávala k pěstování rozumu, který, když se mu přenechá naprostá nadvláda, zcela potlačí našeho ducha do pozadí.
Bůh (Světlo, Vesmír) od nás nežádá slepou víru, která stojí na vodě. Chce, abychom byli uvědomělé lidské bytosti a ne poslušné, nesvéprávné ovečky. Pokud se budete řídit tím, co učí církev, tak budete kráčet po špatné cestě. Církevní víra je účelová, dogmatická a neživá. Vychovává poslušné otrocké bytosti bez vlastní duchovní svobody a využívá dokonale lidské slabosti.
Jak budu vědět, že to, čemu věřím, je opravdu to správné, a že to není další falešná cesta? Vím to skrze svou "správnou víru". Věřím tomu, co cítím ve své duši a najednou se stane, že už nevěřím, ale už to vím.

05.01.2022