Základním mystériem ve Védě je "oběť"

(Článek 147)

Ti, co obětují, si vypracovávají svojí činností svobodu od světských sil a ti, kteří neobětují, jsou jen sluhové světa. I dnes platí, že člověk, který se vymanil z otrocké služby dnešnímu světu a jeho moci, tak může nahlížet i na dnešní "sluhy" – "dásy" stejným způsobem. Jsou to bytosti, které většinou nic jiného než svět a jeho moc neznají a jsou jakoby "bez sebe", bez vnitřního Člověka. Pro ně má hmotný svět a jeho moc nejvyšší autoritu. Proto okamžitě a servilně provádějí příkazy každého nového pána, ať jsou jakékoliv. To je světská moudrost a její hranice. Ten, kdo brání vnitřní hodnoty člověka a je stále stejný a odmítá kvůli tomu poslechnout "Světapána", je podle nich hlupák, idealista či naiva, protože podle nich "jde hlavou proti zdi". Takový člověk, ale odmítá nesmyslné a nelidské příkazy a to vždy, ať už za rakouského mocnáře, za Masaryka, Hitlera, Stalina nebo za Havla a odmítá i dnes lokajskou servilitu vůči Američanům. Světští lidé naopak přirozeně počítají s tím, že ať už přijde kdokoliv, tak se honem převléknou do nového kabátu a budou vykonávat jeho nové rozkazy.

Védská oběť se prováděla jednak křesáním posvátného slova, zpíváním védských hymnů, ale i ctěním duchovních kosmických zákonitostí, čímž docházelo k "vytepávání duchovního ohně", který udržoval životadárný prostor "mezi nebem a zemí". Tento vytvořený prostor je základní jednotkou veškerého života a podle Védy by vůbec neexistoval život na naší planetě bez tohoto, duchovně udržovaného prostoru. Člověk se neodlišuje od zvířete užíváním nástrojů, ale zejména tím, že jako jediný je schopen duchovní oběti, která vytváří a chrání "prostor Světla". Tato filosofická konstrukce je naprosto jiná a nám dnes neznámá, protože jsme zcela pod vlivem materialistické školy, včetně katolické církve. Středem tohoto védského světonázoru je probouzení a otvírání mysli pomocí slova poznání.

Védské "obětiště" se nazývá "vedi", "místo vědění", což byl kruhový prostor, kde se odehrávaly obřady se symbolickým zapalováním ohně a recitováním příslušných manter. Šlo o proces v pravém slova smyslu latinského slova "inspirace" odvozeného od slova "inspiró" ("nadechuji se") či lépe ("přijímám ducha"), protože tato souvztažnost dechu a ducha je záměrně materialisticky zatemněná. Všichni materialisticky orientovaní vzdělanci nám tohoto pomyslného "ducha", jelikož si ho nedovedou představit, překládají jako "dech" nebo "dýchání". Jeho podstata je ale jiná, je to sóma, duch poznání, duch probuzení, který posouvá lidské vědomí do vyšší kvality.

Jenom ti, kteří obětují myšlenkami, slovy, i činy zúčastňují se tohoto procesu poznání a tím symbolicky nabízejí bohu Indrovi vykřesanou sómu. Jsou si vědomi celistvosti lidstva a dávají přednost službě druhým před službou sobě. Tím se stávají pravými dědici lidské tradice. Jsou těmi, kteří obětují "Světlu poznání" a dávají druhým. Ostatní, i když si to většinou neuvědomují a nepřipouští, zatemňují prostor lidskosti a způsobují, že spodní síly zla a nelidskosti jsou posilovány.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

30.11.2018