Zažíváme šílenou, ale zároveň skvělou dobu
Zažíváme extrémní dobu, v níž jsou předávány velké lži se stejnou smělostí jako čisté pravdy. Ty mají za úkol zahalit, utlumit a umlčet to, co je neposkvrněné a průzračné, srdečné a hluboce lidské. Tato doba vykloubena z údů, šílí, jak kdysi popsal Shakespeare. Ale je i přes tuto svoji šílenost skvělá, protože mnoho lidí díky tomuto pnutí v sobě znovu objevuje potlačovanou čistotu. Čistotu činů, úmyslů, myšlenek a slov.
To, co je čisté – isté je lehké, proto čistota – istota vyplave vždy napovrch přes všechny lži a polopravdy. Každý máme svoje čistoty – istoty v sobě. A kdo má touhu a odvahu je nalézt, tak objeví, že se nachází v převratné době, kdy má možnost znovu nalézt v sobě veškeré – istoty. Žijeme v dynamické době plné zvratů, převratů, objevů, zloby, závistí, ale i soucitu, sounáležitosti, hledání i znovuzrození lásky. Pod tuhými slupkami historických nánosů, manipulací a nepravd můžeme nalézt sebe – křehkou, čistou a nesmrtelnou duši. Každá slupka, která ji obaluje, představuje bolest, jíž jsme kdysi prožili a kterou je třeba pochopit, odpustit, prosvítit a opustit. Přestože je každá slupka pro nás velkou zátěží, většinou se bráníme ji odložit a raději než dovnitř sebe, hledíme ven a kritizujeme ostatní.
S naivní suverenitou se spousta lidí vrhá do různých pomocí druhým, aniž by se jich ptali, zda je jejich pomoc vyžádaná nebo ne. Pak to je z jejich strany ovšem jen "páchání" dobra. Stále bublá v mnoha lidech potřeba někoho či něco zachraňovat. Počínaje naší planetou, zemí a konče rodinnými příslušníky. V prvé řadě, ale musí každý zachránit sám sebe a svým životním příkladem se pak stát přirozeným příkladem pro ostatní. Duchovní cesta je cesta k sobě, z venku dovnitř, z vnějšího světa do světa vnitřního a po nalezení své vnitřní harmonie, souladu a nalezení svého mystického středu se opět vracíme ven, ale již přeměněni, bez touhy páchat dobro, ale s touhou jenom být v jsoucnu a užívat si každodenní všední život. Čím je člověk připraven dojít dále po své duchovní cestě, tím více okolností si jako "shrnutí učiva" v tomto životě vyzkouší. Odmítne-li po cestě nastrčená lákadla v podobě moci, ega, ješitnosti, pýchy ad., tak se mu otevře úplně jiný svět. Svět respektu a lásky. Respektu ke všemu jinému než vyznává on sám. Člověk se stane respektujícím, pevným, bez zžírající potřeby útočit, bojovat a obhajovat se. Pouze přes člověka pevně stojícího ve svém rozšířeném vědomí a ve své ukotvené vnitřní pevnosti může plynout, co plynout má.
Čím více z nás se stane duchovními bytostmi ve smyslu, že se začne více starat o sebe než o druhé, tím více obohatí náš svět. A je jedno, jestli je to pekař, truhlář, právník, lékař či filosof. A ještě jedna věc. Život je hra. A kdo bere život jako hru, pak bere i vážné události a těžkosti s lehkostí. Staňte se v tomto smyslu dětmi a hrajte s radostí, lehkostí a humorem hru zvanou "Život".
04.08.2022