Zesvětštění duchovní školy

Ze zřídla ducha, z toho vnitřního "varného kotle", nám tryská energie, která je zchlazována "vnějšími vodami" až se začne zpředmětňovat, tuhnout, konkrétnět, až ztuhne do té hrubohmotné povahy našeho fyzikálního světa, až se promění na kámen. Každé živé slovo nám takto tuhne, každá živá ideologie nám takto kamení, proto musíme ty nosné myšlenky stále znovu obnovovat. Je třeba jim vdechnout nový život, dát nový výraz a přivést nové bojovníky.
Podobně tak také došlo k odmítnutí výrazu "átman". Tento termín byl v té době už tak zneužíván, že Buddha jako velmi chytrý člověk pochopil, že vnější svět se již zmocnil tohoto termínu i celé bráhmanské ideologie a začal ji používat pro stavbu sebe sama a nikoliv pro rozvoj duchovního učení. Takže pokud chtěl obnovit ten živý duchovní plamen, musel volit jiné termíny a jinou školu.
Buddha, který žil v 6. stol. př. n. l., si dal za cíl opět roztočit kolo dharmy nebo "znovuobnovit starou duchovní stezku". Buddha se rozhodl obnovit pradávné indické učení, nechtěl vymyslet něco zbrusu nového! Rozhodl se znovu lidem zpřístupnit ten dávný člověčí omyl, tu lidskou spoutanost, aby si zase znovu uvědomili, že tradiční "kontaminované" duchovní školy vedou člověka do záhuby.
Velkým přínosem Buddhy pro Člověka do světové filosofie a vůbec je jeho dokonalý popis vázanosti člověka neviditelnými pouty ke světskosti a také jeho dokonalý návod, jak se této vázanosti zbavit. Podrobně analyzoval "Máru" – "zhoubného Pána Temnot" a v řešení jeho eliminace byl Buddha naprosto bez konkurence.
Jeho žáci pak rozváděli do ještě větších a větších dokonalostí jeho systém, až narostl za tisíce let do neuvěřitelné hory dogmatických příruček. Ještě před začátkem našeho letopočtu existovalo celkem 28 různých buddhistických škol, které se učeně přely mezi sebou, kdo má pravdu a kdo ne. Rozmělnění a postupný rozklad původní filosofie, vražení klínu mezi buddhisty a další následná podvratná činnost pak byla výsledkem postupné práce kultu Hada.
Jaký je rozdíl mezi neprobuzeným světským člověkem a člověkem probuzeným. Ten rozdíl je tu od věků, je prostě obrovský. Rozdíl mezi Člověkem, který chápe význam pravdy a člověkem, kterému je význam pravdy zcela lhostejným nebetyčný. Jakýkoliv člověk, který "pozitivisticky" vnímá svět a směřuje jen k momentálnímu prosazení sebe sama a k vytvoření co největšího zisku, vůbec nemůže registrovat nějakou provázanost člověka s pravdou. Chytře myslí, mluví a činí vždy jen to, co je pro něj zrovna pragmaticky zapotřebí. Pohybuje se mimo oblast lidskosti, vzájemnosti a je jako člověk "nenahmatatelný". Právě z tohoto důvodu indičtí mudrci viděli světský princip "prakrti" jako průhledný a neviditelný, bez vůně a zápachu, "podobný vodě", směřující neodvratně do smrtících hlubin této amorfní "vody".

30.12.2022