Život jako katalyzátor a náš učitel
(Článek 318)
Čelíme lžím, které jsme sami sobě navykládali a které vyplývají z mysli naší egoistické osobnosti a společensko-kulturního podmiňování, umocněného myšlenkovými injekcemi okultních nepřátelských sil. Postupně si uvědomujeme marnost "osobní vůle" a v důsledku toho zažíváme vhledy do naší pravé přirozenosti a duchovního dědictví, které leží skryto za tím, čím jsme si "mysleli", že jsme. Vidíme, cítíme a více se přizpůsobujeme přirozenému toku života (Božské vůli), která je "jednodušší", než jsme tušili. Tento druh toku je zde odjakživa k dispozici, ale většina z nás je příliš ztracena ve složitosti svého myšlení, než aby cítila, že existuje tento prostý a přirozený proud života. Ale pod nánosem nepokoje myšlenek a emocí a za překotnou snahou osobní vůle je mocný proud, jednoduchý pohyb života.
V důsledku pochopení této skutečnosti začneme zjednodušovat naše životy a zpomalovat. Už nebudeme poháněni ambicemi se svými vedlejšími účinky konkurencí a srovnáváním, podmíněnými životně důležitými touhami a potřebami "stát se někým" či hledáním nekonečné lásky a štěstí. Vzdáváme se prostému pohybu života. Škatulkování, projevy silné vůle a bouřlivé reakce jsou vyměňovány za poklidnou reakci, ztotožněnou s proudem života. Zároveň se nevyhýbáme "normálnímu" životu, ve kterém se už ale nevnímáme jako lepší či horší. Na ztělesněné úrovni začneme vnímat jednotu a vzájemné vztahy všeho, co je. Není to stav neustálé "blaženosti", ale spíše stav střízlivého a ukotveného bytí, plně přijímajícího život, ať už se má stát cokoliv. Plně si uvědomujeme, že naším největším učitelem a katalyzátorem probuzení je život sám, a že všechno v našem každodenním životě má učební funkci. Nepoužíváme "duchovno", abychom se životu vyhýbali, ale ani nevyhledáváme "extrémní zkušenosti". Zapojujeme se do přítomného okamžiku každodenního života v plnější míře, neboť pravou zkušenost získáme tehdy, pokud se plně naladíme na život, na ztělesněné úrovni. Pak není třeba dělat "více".
Začínáme důvěřovat životu stále více a více, (a jako důsledek stále více a více důvěřujeme také více sami sobě) ne proto, že očekáváme, že život nebo duch nám poskytne něco, co chceme, ale protože víme, že život (jako božský princip) nás podporuje a pomáhá nám si "vzpomenout" a podporuje nás v našem probouzení. Instinktivně chápeme, že nás život a duch bude vést k tomu, co sami "skutečně chceme" a potřebujeme (včetně lekcí, které musíme podstoupit) z pohledu naší duše. Tyto lekce a potřeby ale nejsou založeny na rozmarech ega, titulech a materiálních tužbách.
Zajímavé je, že toto odevzdávání se životu je pro většinu lidí tou nejtěžší částí, kterou by měli podstoupit. Neradi slyší, že kontrola je jen iluze. Vzdání se osobní vůle nejčastěji vnímají jako "porážku" a "selhání". Obávají se, že bez "kontroly" svého života nenaleznou štěstí, naplnění ani prosperitu. Také si myslí, že budou uvrženi do naprostého chaosu. Toto jsou ovšem jen nám implantované lži a manipulace Matrixu, jimiž je lidstvo programováno, aby setrvalo ve stavu přežívání, které je založené na "věčném a nekonečném" strachu. Ale nic nemůže být dále od pravdy, jako toto. Proces "odevzdání se" spolu s procesem "ukotvení" nás přivede k pravé radosti, lásce, spokojenosti a plným vztahům. Otevře cestu k našemu poznání, smyslu a životnímu poslání, stejně jako k hojnosti, která ovšem není měřena jen z materialistických hledisek (to neznamená, že máme být chudí a zcela odmítat materialismus, abychom mohli být "duchovními"). Tento proces ale také vyžaduje víru, důvěru a vystoupení z komfortní zóny a přijmutí neznámého a nepředvídatelného. Samozřejmě musíme počítat s tím, že ho budou torpédovat hlasy ega a naší dravčí mysli, které jsou spojené s temnými okultními silami, navíc posílené kulturou Matrixu, jež uctívá fyzickou osobnost namísto duchovní podstaty. Temné síly se také nehodlají tak snadno vzdát své pozice, neboť by to znamenalo konec vlády archontských sil nad námi.
19.06.2019