Život jako katalyzátor a učitel

Čelíme obrovským lžím, které jsme si sami navykládali, které vyplývají z mysli naší egoistické osobnosti a také ze společensko-kulturní manipulace, umocněné myšlenkovými injekcemi okultních nepřátelských sil. Postupně si uvědomujeme marnost naší "osobní vůle" a v důsledku toho zažíváme vhledy do naší pravé přirozenosti a duchovního dědictví, které leží skryto za tím, čím jsme si "mysleli", že jsme. Stále více se přizpůsobujeme přirozenému toku života (božské vůli), která je "jednodušší", než jsme tušili. Tento přirozený tok je zde odjakživa k dispozici, ale většina z nás je příliš ztracena ve složitosti svého myšlení, než aby pocítila, že existuje tento prostý a přirozený proud života. Pod nánosem egoistických myšlenek, bouřlivých emocí a za upocenou překotnou snahou osobní vůle je ale velmi mocný proud. Je to jednoduchý pohyb života.
V důsledku pochopení této skutečnosti začneme postupně zjednodušovat naše životy a zpomalovat. Přestaneme být poháněni svými palčivými ambicemi se svazujícími vedlejšími účinky, konkurencí, srovnáváním, životně důležitými touhami a urputnými potřebami "stát se někým" či hledáním nekonečné lásky a absolutního štěstí. Pokud se vzdáme škatulkování a projevů silné vůle, tak budou naše bouřlivé reakce postupně vyměňovány za poklidné jednání, ztotožněné s proudem života. Zároveň se ale nemusíme vyhýbat "normálnímu" životu, ve kterém se už ale nevnímáme jako ti lepší či horší. Na ztělesněné úrovni začneme vnímat jednotu a vzájemné vztahy všeho, co je. Není to stav připitomělé "blaženosti", ale stav střízlivého a ukotveného bytí, vyrovnaně přijímajícího život, ať už se má stát cokoliv. Plně si uvědomujeme, že naším největším učitelem a katalyzátorem probuzení je život sám, a že všechno v našem každodenním životě má učební funkci. Už nepoužíváme "duchovno" k tomu, abychom se životu vyhýbali, ale ani nevyhledáváme "extrémní zkušenosti". Zapojujeme se do přítomného okamžiku každodenního života v plnější míře, neboť pravou zkušenost získáme tehdy, pokud se plně naladíme na život v ztělesněné úrovni. Pak již není třeba dělat "více".
Začneme stále více důvěřovat životu. Důsledkem bude, že stále více důvěřujeme také sami sobě. Neočekáváme, že život, duch nebo vesmír nám poskytne něco, co chceme, ale protože jsme přijali, že život (jako božský princip) nás vede, pomáhá nám si "vzpomenout" a podporuje nás v našem probouzení. Instinktivně pochopíme, že nás život a duch vedou k tomu, co "skutečně chceme" a potřebujeme z pohledu naší duše (včetně lekcí, které musíme podstoupit). Tyto lekce a potřeby ale nejsou založeny na rozmarech ega a materiálních tužbách.
Zajímavé je, že toto odevzdávání se životu je pro většinu lidí tou nejtěžší částí, kterou mají podstoupit. Neradi také slyší, že kontrola je jen iluze. Vzdání se osobní vůle vnímají často jako "porážku" a "selhání". Obávají se, že bez "kontroly" svého života již nenaleznou štěstí, naplnění ani prosperitu. Také si myslí, že budou uvrženi do naprostého chaosu. Toto jsou ovšem jen nám implantované manipulace Matrixu, jimiž je lidstvo programováno, aby setrvalo ve stavu přežívání, a které je založené na "věčném a nekonečném" strachu. Nic ale nemůže být dále od pravdy, jako toto. Proces "odevzdání se" spolu s procesem "ukotvení" nás přivede k pravé radosti, lásce, spokojenosti a plným vztahům. Otevře cestu k našemu poznání, životnímu smyslu a poslání, stejně jako k hojnosti, která ovšem není měřena jen materialistickými hledisky.
Tento proces ale vyžaduje víru, důvěru, naše vystoupení z komfortní zóny a přijetí neznámého a nepředvídatelného. Samozřejmě musíme počítat s tím, že budeme intenzivně torpédováni hlasy našeho ega a naší dravčí mysli, které jsou spojené s temnými okultními silami, posílené navíc kulturou Matrixu, jež uctívá fyzickou osobnost namísto duchovní podstaty. Temné síly se přitom také nehodlají tak snadno vzdát své pozice, neboť by to znamenalo konec jejich parazitické vlády a konec nadvlády archontských sil nad námi.

22.03.2023