Ztuhnutí a materializace světa

Postupným spodním zrcadlením Slova života se svět materializuje, chladne a projevuje se v podobě řady světských bezduchých činností a neživých vyrobených předmětů. Tento věk nyní už ale končí, neboť již není z čeho žít, není kam živě pokračovat, protože vše duchovní a živoucí bylo beze zbytku zpracováno a vystavěno do hmoty. Hmotní lidé – hylici, materialisté, kteří dnes, v době zmírání právě končícího věku, zcela ovládají a řídí svět, nemají již co vykrádat a napodobovat, neboť duchovní Člověk i jeho životodárné Slovo byli dokonale vykradeni a zneužiti. Vše bylo již převráceno z duchovního a gnostického smyslu na význam hmotný. Není již z čeho materializovat svět. Vše zaplavila studená "světská voda" potopy. V nastalém neštěstí se ale nakonec vždy objeví obnovitel slova, který roztrhne Temnotu, rozdělí mrtvou stojatou vodu a vytvoří roztočením kola dharmy osvobozený a vyprázdněný prostor Světla a přinese životadárné myšlenky pro vznik nového života. Celý proces nádechu Světla tak bude moci opět začít odznova, jako nový věk.
Vize otáčivé osy světa a bezpečného prostoru oka vědění je základním duchovním principem, který udržuje život a umožňuje všemu živému, aby se opět napřímilo a dosáhlo tak nového vývoje a růstu. V duchovní škole pak platí, že vzhůru k duchovním výšinám se stoupá pravotočivostí a uctíváním všeho pravého a dolů se klesá levotočivostí a uctíváním všeho levého.
Zavedený kastovní systém ve védské společnosti respektoval a vytvářel lidskou pospolitost a vzájemnost v údělu lidské práce. Lidé podle své práce vytvářeli jednotlivé kasty, které byly všechny stejně ceněny, a každá byla důležitá pro harmonické fungování společnosti. Úděl kněží byl jednoznačný. Jejich úkolem bylo udržovat a bránit svaté slovo, které chránilo lidské hodnoty. Údělem od mala cvičených bojovníků bylo chránit řád, duchovní principy, na kterých celá společnost stavěla a území, na kterém se nacházela. Úkolem zemědělců bylo zase společnost vyživovat. Nejvíce cenění a uctívaní byli ale vždy ti, kteří se dokázali napojit na Světlo, a kteří "křesali" sómu, nazývaného též "rádža" – "král" (doslova "ten zářící"), protože pouze tito jedinci měli v sobě královskou kvalitu úplnostního a celkového pohledu na svět a tímto získali předpoklady řídit svět. Nižším společenským vrstvám, které nebyly schopny takového úplného napojení, byly určeny oprávněně podřadnější světské úkoly. Védská společenská hierarchie dělila společnost do čtyř tzv. "varn", které ji stabilizovaly, určovaly po tisíciletí společenský řád i zákon v lidské společnosti. Postupem času ale jednotlivé kasty získaly zcela jiný společenský statut (v hinduistické společnosti) a lidé v nich se od sebe začali odcizovat. V Evropě bylo uspořádání, ve kterém se společnost dělila na tzv. "stavy", lidi duchovní, krále a šlechtu (rytíře), pracující lid a otroky, rozbito teprve měšťanskými revolucemi v 17. až 19. století.
Zrušení instituce krále a všech stavů se svými povinnostmi a výsadami však znamenalo rozbití původní, velmi stabilní kostry společnosti, kdy si v rámci védské víry a duchovnosti byli všichni lidé rovni. Působení chtonické síly ale mělo neblahé důsledky. Došlo k "likvidaci" celé organizace společnosti a k odstranění úplnostního a celkového pohledu na svět i člověka.
Instituce krále a společenských stavů neměla ve védské společnosti jen světský, tedy mocenský rozměr, nýbrž představovala svou stavbou důmyslnou obranu proti spodní síle materialismu a nevědění, která zbavuje člověka všeho vyššího, ušlechtilého, lidského a vydává ho "běsu světa", kdy začne ovládat celý svět pouhá materialistická hladovost a ziskuchtivost egoistických jedinců a jejich partikulárních zájmů.

15.12.2022